Z generace na generaci nezdědíme pouze barvu vlasů, výšku a podobné vnější rysy, ale i vzorce chování, myšlení a různá přesvědčení. Mnohé z těchto vzorců si uvědomujeme, některé jsou dokonce velmi pozitivní. Ale pak existují i ty, o kterých víme méně, nebo dokonce jsou nám zcela ukryty. Rodinnými liniemi se táhnou různá tabu témata – potraty, válečné konflikty, historicko-dobové zátěže, náboženská témata, traumatické události a mnoho dalšího.

Tyto příběhy můžeme zjistit z vyprávění rodičů a prarodičů. Též si můžeme nechat vytvořit rodokmen a v matričních knihách zjistit nemálo informací, což je samo o sobě velmi obohacující a hojivé. Poznat, z jakého „těsta“ jsme byli uhněteni, je prostě opojný pocit poznání sebe sama. Zkuste se třeba zamyslet: Kdybyste posadili čtyři své prababičky a čtyři své pradědečky k jednomu stolu, rozuměli by si? Věřte mi, že z drtivé většiny by spolu dlouho nevydrželi. A přesně takové rozpory jsou uloženy i v nás.

Jsme vlečeni v sehrávání osudů našich předků, jsme doslova drženi v nevědomé loajalitě vůči jejich příběhům. Vlastně je to, jako by všechna naše rozhodnutí vycházela z našeho nevědomí, kde jsou uloženy jejich příběhy, a my se potom v realitě divíme svému počínání: „Proč jsem si zase vybrala tak hrubého partnera?“, „Jak to, že stále pracuji na pozicích, kde mě nikdo neocení, i když mám diplom z vysoké školy?“, „Z jakého důvodu se stále cítím jako v mlze, zahalená depresí, i když je můj život vlastně krásný?“… a tak bych mohla pokračovat.

Bert Hellinger dal světu ohromný dar – konstelace. Můžeme se s nimi setkat na každém rohu: ať už jde o konstelace traumatu, rodinné konstelace, vztahové konstelace, firemní konstelace, archetypální konstelace… Vždy mají jedno společné – vyjevují nám zákonitosti, souvztažnosti a vytahují nevědomé obsahy na povrch, čímž je dostávají do vědomí. A co máme ve vědomí, to nás už neovládá, ale můžeme to začít ovládat my. Konstelace mají to úžasné kouzlo, že nás tou nejpřirozenější formou vedou k narovnání řádu. V té nejčistší formě nám zobrazí vše, co bychom slovně možná hodiny popisovali, a přesto by to nebylo tolik trefné. Při běžné psychoterapii se snažíme slovně obsáhnout celý náš život a jsme odkázáni na osobnost terapeuta, jak nám odzrcadlí námi vyprávěný příběh a skrze jakou metodu povede naši mysl. Má to nepochybně mnoho výhod a často to může velmi pomoci. Přesto konstelace jdou přímo k jádru věci. Terapeut se zde stává spíše průvodcem. Tudíž celý proces je skutečně klientův a ten má celou situaci pod kontrolou.

Zejména přínosné vnímám konstelace traumatu dle učení Radima Resse, které nás velmi rychle zavedou do krajiny nevědomí a pracují s otisky transgeneračních zátěží a biografických příběhů. Dokonce se tak můžeme dotknout i porodních traumat. Práce s částmi traumatu nás vede k původnímu náboji, který je následně rozvolněn pomocí doplňkových technik, čímž klient získává nové zdroje a rozšiřuje své pole myšlení. Mezi tyto doplňkové metody patří E.M.I., NLP, somatické prožívání a emoční pancíře. Specifické u mě je to, že konstelace vedu v individuálním rámci, bez nutnosti skupiny. Klient si tedy všechny zástupce odzrcadlí sám. Jde o intenzivní, hluboce prožitkový proces.

Může to znít trochu šíleně. Jaké části? Jaké vnitřní rozhovory? Já přeci netrpím schizofrenií. Ne, takto to není myšleno. V důsledku traumatu se naše mysl rozštěpí. Je to proto, aby nás to ochránilo. Zkuste si to představit jako bublinu, do které se schová všechna ta prožitá bolest. A to všechno jen proto, abychom s tím utrpením nemuseli zůstávat v kontaktu. Každá z těchto částí (ta původní i ta nově vzniklá) poté začne mít své autonomní myšlení a jednání. Rozhovor vnitřních částí skrze metodu Voice dialogu nám umožní zjistit, jak tyto naše odštěpené části myslí a jakým způsobem jednají a jaký dopad to má na náš život. Vlastně to není příliš vzdálené od konstelačního formátu.

Když nahlédneme do tohoto systému našich vnitřních částí, začneme poznávat, jak velký vliv na nás má například náš vnitřní kritik a kde se tu vzal. Na co vlastně poukazuje. Ať už jde o vnitřní dilemata, rozporuplné myšlenky, nebo o to, že se chováme jinak, než jsme vlastně chtěli... Seznámení se s těmito procesy a vnitřními částmi a další navazující práce nám umožňuje přerámování našich obsahů.